Vidíš tu hvězdu?

Vidíš tu hvězdu?

(Jiří Najvar – Michal Horáček)

Zvolni krok, Báro. Jsi to ty?

Nebo ne? Bára, co jsem znala,

neměla úzké, bledé rty.

Ta nikdy nikam nespěchala.

Pro horší svět, než co je dnes

nechtěla brečet. Tak se smála.

Čemu? To možná ví ten pes,

Kterému sem tam zazpívala:

Pam-pa-da, pá-dá, pá-dá-dá,

Vidíš tu hvězdu? Ta je má!

Vem si ji, máš to zadara.

Snad se ti potom poštěstí

zahnat strach, ztišit bolesti.

Ať se ti o tom aspoň zdá:

Pam-pa-da, pá-dá, pá-dá-dá.

Nebyla jsem to, Naďo, já.

Ale ty. Vidíš ve mně sebe?

Nemělas tváře do běla,

ani ten kukuč, co mě zebe.

Každý den nová tajemství.

V tomhle jsi byla dokonalá.

Mně jsi je řekla, to se ví.

Kdo nezdrh, tomu’s zazpívala:

Pam-pa-da, pá-dá, pá-dá-dá,

Vidíš tu hvězdu? Ta je má!

Vem si ji, máš to zadara.

Snad se ti potom poštěstí

zahnat strach, ztišit bolesti.

Ať se ti o tom aspoň zdá:

Pam-pa-da, pá-dá, pá-dá-dá.

V obojku tísně z hypoték

sotva se vyspím do růžova.

Fakt je, že snídám samej lék,

no a to mejkap těžko schová.

Bože, ten produktivní věk…

Celulitida duše to je!

Víš co? Pojď se mnou nazpátek.

Zazpíváme si zas to svoje:

Pam-pa-da, pá-dá, pá-dá-dá,

Vidíš tu hvězdu? Ta je má!

Vem si ji, máš to zadara.

Snad se ti potom poštěstí

zahnat strach, ztišit bolesti.

Ať se ti o tom aspoň zdá:

Pam-pa-da, pá-dá, pá-dá-dá.