Unesený

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Jak se to stalo ? Bože… jak?
Na refýži mě popad? pták
pestrý a hloupý jako duha.
Kdyby měl rozum, tak by uhád?,
že nemám buňky dobrodruha,
co chtěl by do oblak.

Právě tam ale odlétám !
Na Svatomikulášský chrám
padají klíče, boty, spisy.
Šála mi vlaje, brada visí –
tak toto někdo zodpoví si !
O to se postarám.

Snad plachtím nebem nazdařbůh.
Snad opisuji velký kruh.
Vím jen to, že jsem unesený
a zalyká mě vzduch.

Mám strach. A žízeň – na pár piv.
A nejdivnější z perspektiv:
krčí se Senát, mizí jatka,
Nejvyšší soud i zadní vrátka,
jež má tak ráda moje matka;
nic není jako dřív.

Snad plachtím nebem nazdařbůh…

A co je ten pták za ptáka,
že proletěl i oblaka
až sem…Kde slyším řičet soby
i šeptat písek v poušti Gobi
a vidím Zem, jak vesmír zdobí
svým šklebem tuláka ?

Snad plachtím nebem nazdařbůh…

Proč se však snáším zase níž ?
Šílený ptáku, co ty víš,
co jsou to šraňky, kolky, ženy…
Jsi-li sup, nebuď nasupený !
A jsi-li fénix, pán vší změny,
Slyš:
Nechci na refýž !