Všechno je jak má být

(Ivan Hlas / Michal Horáček)

Schovávám na dně kořenáče
rozpustný smích a špetku pláče
až dojdou, půjdu do sekáče
zase je doplnit
Ten smích i pláč jsou už jen zvuky
vždyť kupuju je bez záruky
co byste chtěli – z druhé ruky?
Všechno je, jak má být

K čemu je moře, plné solí?
Ve větru, v cestě mezi poli
číhá zas láska – a ta bolí
těžko dát na pocit
Upřímný zájem blýská zlatě
Z úsměvu hlavy na plakátě
v takové chvíli napadá tě
všechno je, jak má být

Jak poznat světce, a jak krysu
Kdo má recht, kdo je mimo mísu
– z barevných stránek časopisů
nechám se poučit
opřená o hruď Šťastných jimů
říkávám Kristu nešťastnýmu:
Nemám tu horku, ani zimu
Všechno je, jak má být

Sem tam se někdo zbaví léků
přeleze horu, zdolá řeku
– pak zastřelen je na útěku
proč nechutnal mu klid?
Přes týden práce v potu tváře
v sobotu havaj samotáře
v neděli křičím do polštáře
všechno je, jak má být