Levandulová

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Za mostem v úzké ulici
je krámek zdálky vonící
medunkou, rdesnem skořicí,
ale hlavně – áááách jó…

Léta, snad z úcty k tradici,
kupuji celou krabici.
Přes ni i papír balicí
cítím, že řekneš – ááách jó,

Ty jsi má
levandulová,
úplně levandulová,
famózně levandulová,
u-hm, levandulová.

Ne vždycky vařím dobroty
a občas mívám teploty
a nekapu ti do noty
a často vzdychám – ááách – jó.

Sotva však cinkneš za vraty,
otevřu, koukám, no a ty,
upadáš vesměs v záchvaty
a vždycky voláš „ááách – jó,“

Ty jsi má
levandulová,
úplně levandulová,
famózně levandulová,
u-hm, levandulová.

Už dobře pětadvacet let
si honem běžíš přivonět
a dřív, než začneš vyprávět
cos viděl, šeptáš „ááách – jó“.

Mívám chuť žárlit na ten květ.
To ovšem znáš už nazpaměť:
„Ať uschlé lístky vezme čert“,
říkáš, „i bez nich – ááách jó,“

Budeš má
levandulová,
úplně levandulová,
famózně levandulová,
u-hm, levandulová.