Kolotoč

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Podobná kmenům v peřejích
rozbila náruč veřejí
a hrnula se bez ptaní
na našem prvním setkání.
S očima zvířat v amoku
nás popadala za ruku
a tvrdila nám, bůhvíproč,
že celý svět je kolotoč.
… Svět najednou byl kolotoč.

Podobná velké opici
skákala napříč ložnicí
a někdy brala do pěstí
mosazné příčky pelestí.
A taky brala na váze
vždyť nepoznala nesnáze.
Spíše než třeba hovězím
lze tučnět tukem iluzí.
… Tučněla tukem iluzí.

Jednou jsme, jen tak pro změnu,
změnili její doménu.
Z ložnice všechno odnesla
si k televizi do křesla.
Brávala z vázy na krbu
si uschlou růži do zubů.
Jenomže namodralý svit
nemoh tu kytku oživit.
… Mnohé už nešlo oživit.

Ta její tloušťka enormní
je věcí dávno zašlých dní.
Dnes bledá je a vychrtlá
schoulená v koutě, kde je tma.
Už neudrží ani květ,
má katar z našich cigaret
a pokroucená bolestí
čeká jen ránu z milosti.
… Už jenom ránu z milosti.

Sedíme metr od sebe
a to je dál než do nebe.
Myslíme možná na totéž
a šeptáme si přitom: Kéž…
Podobná kmenům v peřejích
rozbije náruč veřejí
a pohrne se bez ptaní
na naše nové setkání.