Kaleidoskop možností

Než jsem se vydal do světa,
byl mi svět víceméně známý.
Mě lebka prince Hamleta
nesužovala otázkami.
Plet‘ jsem si svetr podle mámy,
jedl jen ryby bez kostí…
Nerozplýval se nad barvami
v kaleidoskopu možností.

Nechyběly mi, po léta,
depeše hrané na tam-tamy,
na nočním nebi kometa,
modlící mlýnky dalajlámy,
symboly, znaky, lži i fámy…
Volil jsem podle libosti:
buřt nebo koláč s brusinkami –
v kaleidoskopu možností.

To byla moje parketa!
Proč jsem šel ven, kde mě jen mámí
vítr, jenž stopy zametá?
Haraší v stéblech mokré slámy,
šišlá a třepe rolničkami;
říká mi „Vaše Výsosti!“
Namísto pravdy podává mi
svůj kaleidoskop možností.

To byl dar! Sám jsem pod hvězdami…
dokud mě někdo nezprostí
úkolu proplout střepinami
kaleidoskopu možností.