S pleťovou maskou na tváři
(Hynek Koloničný / Michal Horáček)
Ze svahů vítr listí stáh
– a černé saze z komína –
pod bílé sněhy v nížinách.
Kůra se s mechem prolíná,
puchří jak špunty od vína
v bezdomovcově polštáři…
V únoru země usíná
s pleťovou maskou na tváři.
Všudypřítomný slabý pach
všeho, co rádo zesiná.
Rybenka tápe v holinách
děděných z otce na syna,
žampión bytnět začíná,
plísní se sytí nezmaři…
Kde vlastně končí končina
s pleťovou maskou na tváři?
Lezavo leze po stěnách,
za nehty, do bot, do klína.
Nesmiřitelná jako vrah
ve křoví číhá hodina,
o níž se v nebi zhasíná.
V ohradách vrčí ohaři…
Nehybně leží krajina
s pleťovou maskou na tváři.
Výšina, cesta, roklina…
v očekávání předjaří
léčí se, čistí, vypíná
s pleťovou maskou na tváři.