Michal Horáček – Ohrožený druh

12.12.2008

První samostatné album Michala Horáčka bez jeho kumpána a vrchního skladatele Petra Hapky se chystalo opravdu dlouho. Aby také ne když je pan Horáček v jistém smyslu perfekcionista a všechny písně se roky zkoušely v několika verzích a v různých obsazeních. Tato důkladná a doslova mravenčí práce se ovšem rozhodně vyplatila, neboť výsledek je výborně vyprodukovaná deska s perfektním zvukem a bohatým, krásným bookletem, který obsahuje i umělecké fotografie účinkujících zpěvaček. Ty na desce představují různorodé věkové i charakterové postavy a i to je jeden z důvodů, proč stojí „Ohrožený druh“ za poslech.

 Kromě především šansonových, ale i rockových či jiných zpěvaček, se na albu podíleli i špičkoví muzikanti jako například basista Robert Balzar či pianista Petr Malásek. Písně jsou také podbarvené decentními smyčci pražských filharmoniků. Čili muzikantský základ je nanejvýš kvalitní. Mezi pěveckými mužskými hosty najdeme hlasově ekvilibristického Matěje Rupperta v písni „Jak ten chlap se na mě dívá“, Richarda Krajča (na jehož místě bych ale raději viděl někoho jiného) v šansonu „Bellissima“ nebo ústřední dvojici z Čechomoru s Lenkou Dusilovou ve vyloženě „čechomorovské“ „Veselo k uzoufání“. Hudební pestrost desky se odvíjí i od faktu, že se na ni skladatelsky podílela spousta odlišných umělců, kteří v některých případech dokonce ukázali i jinou tvář své hudební produkce. Toto platí například o titulní písni, kterou složil speciálně pro toto album Jarda Svoboda z kapely Traband. Naopak v šesté „Všechno je jak má být“ z pera Ivana Hlase je celkem rozpoznatelný autorův styl, což platí v bleděmodrém i o skladbě „V úzkých“ Petra Hapky.

Důležitou složkou alba jsou samozřejmě texty Michala Horáčka. Ty si nehrají na nějakou přehnanou filozofii, nýbrž hřejí a pohladí svoji lehkostí, romantikou a jednoduchostí, místy až naivitou. Myslím, že v tomto případě nebude hanlivé či kýčovité napsat, že jsou prostě „ze života“, přestože jsou občas až hodně smutné, což ale samotný život sem tam také je. Deska se dá v dobrém slova smyslu označit za hitovou. Písně jako například „Tramtárie“ či již zmíněná „Bellissima“ jistě brzo uslyšíme v nějakém solidním rádiu. Jde o ideální desku k zasněžené a poetické zimní krajině, neboť se lehce a krásně poslouchá a rozhodně to tak bude pro mnohé i ideálním dárkem pod stromeček. Navíc v bonusech najdeme i krátký dokument o nahrávání tří písní z této po všech stránkách vybroušené desky.

Deska se dá v dobrém slova smyslu označit za hitovou. Písně jako například „Tramtárie“ či již zmíněná „Bellissima“ jistě brzo uslyšíme v nějakém solidním rádiu. Jde o ideální desku k zasněžené a poetické zimní krajině, neboť se lehce a krásně poslouchá a rozhodně to tak bude pro mnohé i ideálním dárkem pod stromeček.

Mercury, musiczone.cz