29.11.2010
Království za koně! Historie dostihového sportu je stejně bohatá, zajímavá, atraktivní a napínavá jako boj v cílové rovince. Stejně napínavě nás autor provází od památného výkřiku Richarda III. na bosworthském poli až do Slušovic.
(Nakladatelství Olympia, Edice Stadion, 1986, 2. vydání, 312 stran)
Počátek dějin turfu v první kapitole nazvané Praotci spadá do roku 1496. Tehdy si vítěz Války Růží Jindřich VII. uvědomil zoufalý nedostatek koní a zakázal jejich vývoz.
V následující podkapitole nazvané Patroklův memoriál se ovšem ocitneme v historii o hodně hlouběji a zastavíme až v samotné Tróji. Zalistujeme XXIII. veršem zpěvu Iliady, ve kterém Homér popisuje průběh tohoto dostihu, a rázem si uvědomíme, že se na průběhu porovnání rychlosti koní mnoho nezměnilo. Jen ty ceny jsou jiné – hlavní výhra, „dívčina, jež umí vzácné práce, a trojrohý kotel“, by mohla pro některé majitele sice být lákavá včetně poněkud zbytečného kotle, ale obchod s bílým masem na dostihy dnes naštěstí nepatří. Autor chtěl hlavně poukázat na to, že tehdy nešlo ani tak o koně, jako o jezdce, a za touto odbočkou se vracíme k Jindřichu VII., který vývoz zakázal, a k jeho šestkrát ženatému synovi Jindřichu VIII., který zahájil jejich dovoz. Samozřejmě každý milovník koní ví, že řeč bude o koních orientálních, a dostáváme se až ke jménu Flying Childers, prvnímu fenoménu dostihové dráhy.
Druhou kapitolu s názvem Zrození dostihové moci zahajuje malebná věta: „Když Angličané pochovali korpulentní královnu Annu ve čtvercové rakvi, začali se poohlížet po nové hlavě státu.“ Nová hlava státu a zakladatel současné královské dynastie Jiří I. se z rodného Hannoveru ocitl na anglickém trůně bez valného nadšení pro cokoliv anglického. V této době se již dovoz orientálních koní ocitl na křižovatce a naděje na přežití paternitních linií si mohly dělat jen ty, které dokázaly vyprodukovat úspěšné koně na dráze.
Podkapitola Velká trojka patří třem jménům, od kterých se táhnou rodokmeny každého současného anglického plnokrevníka – Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Arabian. Jejich příběhy jsou známé stejně jako jméno Eclipse. Rozhodně si nenecháme ujít podkapitolu Eclipse první, zbytek nikde, o což se vsadil majitel tohoto výjimečného koně a co stejnými slovy prohlásili rozhodčí po drtivém Eclipsově vítězství. Autor každý příběh poutavě uvádí do historických souvislostí a dokáže navodit plastickou představu tehdejší doby.
Historii vzniku klasických dostihů najdeme pod nijak zavádějícím názvem Klasické dostihy. Zánik matchů, kdy kůň z kraje A se utká s koněm z kraje B, vystřídal „prozaický zápas o peníze, umocněný příchodem vysokých cen a sázek“. Nahlédneme do zákulisí vzniku St. Leger, Oaks a Derby (které se mohlo jmenovat Bunbury), Trojkoruny a příběhů lidí a koní, kterými jsou historická fakta vystlána. Pořád se dobře bavíme a přitom polykáme bez stopy duševního úsilí lekce dějepisu.
Čtvrtou kapitolu Nejdůležitější knihy turfu neradím přeskakovat, protože podkapitola Plnokrevník u Waterloo nám přináší mnohé naznačující kontrast Napoleona na krásném, ale neplnokrevném bílém oři, zatímco vítězný Wellington třímá otěže plnokrevníka. Také v kavaleriích hladina krve stoupá a plnokrevník nepřímo ovlivňuje vznik mnohých plemen – anglonormanského, hannoverského koně nebo také amerického klusáka. Nelze opominout ani výtvarné umění, jména jako John Wooton, James Seymour nebo George Stubbs by měl každý opravdový milovník krásy koně, a zvlášť dostihového sportu, znát.
O rodokmenech tvrdí milovníci dostihů, že jim na jediné straně poskytuje dvaašedesát příběhů, což v kontextu s touto knihou nepůsobí zvláštně. Těmto příběhům dal pevný rámec James Whetherby svou Všeobecnou plemennou knihou.
Kapitola pátá, nazvaná Sázky, se hemží smutnými konci ohromného jmění starobylých rodů, jejichž lehkomyslný výhonek podlehl adrenalinu dostihových sázek.
Šestá kapitola Návrat bumerangu je zadostiučiněním Francouzů po Waterloo. „Zoro mstitel“ se ovšem nezjevil v řadách pomstychtivých šlechticů, ale zplodil ho turf. Jmenoval se Gladiateur… (ano, slyším v tom kousek Russela Crowa). Gladiateur získal Trojkorunu, ale až do jeho smrti Angličané přikládali na plamínek podezření, že je Gladiateur ve skutečnosti starší. Zajímavý i děsivý na jeho příběhu je fakt, že vítězil v mnoha dostizích navzdory chronickému chromnutí – a vyhrával „o svých oblíbených třicet délek“. Po odchodu do chovu se dožil jen 14 let, kdy podlehl zápalu plic. Škoda, že už se autor nemínil, v jakých podmínkách byl jako plemenný hřebec chován, ale to už je téma pro jiné publikace.
Dychtivě se vrhneme na další fenomén turfu v podkapitole Maďarský zázrak. Klisna Kincsem proměnila všech 54 startů ve vítězství a z čistě matematického hlediska je nejúspěšnějším koněm všech dob. Její vítězné tažení bylo ohroženo jen jednou: „Kincsemin úděl se zatím skládal hlavně z cestování, z úmorných hodin ve vagónu. Když vlak zastavil, vyvedli ji na závodiště, které nikdy předtím neviděla. Osedlali ji a posadili jí do sedla žokeje. Požádali ji o vítězství…, které získala a znovu se vrátila do vlaku a k cestě za dalším startem často sto kilometrů daleko. Společnost jí dělala pouze mourovatá kočička. Na malém nádraží uprostřed polí francouzského venkova se kočka náhle ztratila. Kincsem, vždy připomínající spíš dokonalý stroj, než zvíře, se okamžitě proměnila v zuřivou bestii nebezpečnou sobě i okolí. Trenér, jezdec, stájníci i strojvedoucí zahájili horečné hledání. Konečně kdosi zatoulanou kočku objevil a vrátil ji do Kincsemina vagónu. Klisna opět nasadila flegmatickou masku a topič mohl přiložit pod kotlem. Dorazila do Deauvillu včas, s obvyklým výrazem profesionálního hráče pokeru vstoupila do hučícího kotle místního závodiště – a francouzské soupeře pokořila.“
Sedmá kapitola Přes oceán a zpět nás zavede do Ameriky a snahy prosadit se v turfu, což se sice zdařilo, nicméně jisté pochybnosti o „čistotě“ rodokmenů zámořských koní rozčeřily vztahy mezi břehy „Velké louže“.
Také osmou kapitolu s názvem Zlom zhltá pravidelný účastník dostihového dění lehce. St. Simon budil hrůzu i respekt. O tom, jaké emoce tato velká osobnost dostihů vzbuzovala, svědčí jedna legenda: „Jednou vstoupil do jeho stáje jistý úctyhodný cizinec. Dlouhé minuty na koně beze slova zíral, nakonec smekl cylindr a uklonil se.“ St. Simon měl nepochybně ohromující charizma a v této kapitole si možná řeknete, že to s povahou vašeho koně není tak strašné. Důležitější než dokonalé proporce těla a charakter, bude jeho dráha plemeníka, ale ponecháme St. Simona jeho náladám a vrátíme se k lidem, přesněji k dostihovým jezdcům. Od legendárního Freda Archera, přes „opičí sed“ Toda Sloana a vlivu amerického způsobu chovu koní a způsobu podkování se dostaneme i k dopingu, který provází jezdecký i dostihový sport do současnosti.
O příběh slavného Phar Lapa nás Michal Horáček neochudí a můžeme si ho vychutnat v osmé kapitole Stroj na peníze.
S rozmachem dostihového sportu moderní doby se dostává na řadu v deváté kapitole pojem Dostihový průmysl.
Desátá kapitola Vítězný oblouk přináší zvěsti o poválečné euforii a plných ochozech dostihových závodišť, o velkým jménech žokejů jako Donoghue, Richards a Piggot. A také o naději. Drobný Hyperion, který běhal v době počínající hospodářské krize, přinášel statisícům žijících v beznaději inspirativní příběh hrdiny, a tak se ryzák lorda z Derby stal v těchto dobách oslavovanou celebritou.
Jedenáctá a poslední kapitola nese název Na východě Evropy a začínáme podkapitolou Podivuhodný hrabě Orlov. Hned první odstavec: „Kromě čtyř bratrů měl hrabě Alexej Orlov nedostatek skrupulí, mimořádnou inteligenci a energii hodnou Petra Velikého,“ nás nenechává na pochybách, že se zde bude odvíjet zajímavé pozadí vzniku plemene orlovský klusák a rozhodně nebudete zklamáni. Méně prostoru, než bych očekávala, věnoval autor Anilinovi, byť podkapitola nesla název Anilin Veliký. Rychlejší tempo už je v knize zachováno až ke vzniku Československého Jockey Clubu, který změnil po únorovém převratu majitele a začal novou éru pod hlavičkou Státní závodiště. Jaká pozitiva pro turf státní vlastnictví přineslo, je z pohledu dnešní doby samozřejmě diskutabilní. Autor prošel tímto obdobím méně barvitě než v předcházejících kapitolách, ale o důležitá fakta a úspěchy čtenáře nepřipravil.
Obsáhlého úvodu se zhostil Vladimír Čechák. Ten pečlivě a srozumitelně vysvětlil nezasvěcenému čtenáři funkci dostihů, které nejsou ve své podstatě ničím jiným, než chovatelskými zkouškami anglického plnokrevníka.
Michal Horáček v této pozoruhodné publikaci rozhodně nezapřel budoucí hvězdnou kariéru básníka a textaře. Jeho čeština je mnohobarevná a plyne jako melodie, umí napínat i vyvolat úsměv. Je čtivá, ale z hlediska historických faktů, jmen a souvislostí natolik bohatá, že jedno přečtení nestačí. Dovedu si představit, že taková nálož vědomostí by se dala rozdělit na třídílnou výpravnou publikaci, kde fotografie zmíněných velikánů budou v barvě, písmo větší, vazba kvalitnější, a tak by čtenář nemusel dávat pozor, aby se mu listy nesypaly po podlaze (zvláště nedrží rejstřík a obsah).
Když si tuto knihu přečtete a zajdete do stáje nebo na dostihovou dráhu, možná na vás dýchne kousek historie a pocítíte úctu k elegantním aristokratům tančícím před startem a bojujícím o každý centimetr soupeře v cílové rovince. V každém jméně na startovní listině před vámi defilují jména slavných předků, vzpomenete na příběhy lidí, co v anglickém plnokrevníkovi nechali kus života i srdce. Chybí tu jediné. Tato kniha by si zasloužila třetí vydání a o kapitolu navíc. Jsme přece jen o čtvrt století starší.
Dá se ještě koupit? Ti, co Horáčkovo „Království za koně“ mají, se s ním jistě loučit nebudou. Náklad prvního vydání 25 tisíc, náklad druhého vydání 30 tisíc ale je vyprodán a kde má knihu vzít nová koňařská generace? Jediná rada – zkuste antikvariáty, knihovny nebo přemluvte nakladatele, aby tato kniha také získala pomyslnou „trojkorunu“ a dočkala se nového vydání, samozřejmě v moderním kabátě a rozšířená o dostihovou historii posledních dvaceti let. Zapomněla jsem na ještě jednu variantu – někdo jiný napíše knihu o historii dostihů. Dostihnout Michala Horáčka však nebude snadné.
Michaela Burdová, equichannel.cz
« ZPĚT