Čtyřicet

Čtyřicet

(Petr Linhart – Michal Horáček)

Kde je ta sukýnka

s dlouhými třásněmi?

Proč mlčí bubáci

za schránkou v přízemí?

Chci se bát,

jenže už nikdo z nich

není tu –

jako mé příjmení

ze školních sešitů.

Leskne se mahagon

tam, kde byl umakart.

Brácha má malborky

namísto tvrdých spart.

Vyrostly akáty

v chodnících ulice…

Táhne mi na čtrnáct.

Kdo řekl čtyřicet?

Čtyřicet let…

A co já teď

s tolika růžemi?

Jářku, kam s tím?

Do synonym

nedorozumění.

Příšerně trapnej sen!

Až z něho vyspím se,

znovu se budu smát

holubům na římse.

Figurku třídního

pověsím na klice.

Ucedím: „Pakuj se,

vždyť je  ti čtyřicet.“

Čtyřicet let…

A co já teď

s tolika růžemi?

Jářku, kam s tím?

Do synonym

nedorozumění.

Zpíváte „Živijó!“,

bujaře dospělí.

Vůbec nic nevíte,

abyste věděli.

Až se dám do zpěvu,

budu jen opice,

co hraje vaši hru

na krásných čtyřicet.

Čtyřicet let!

A co já teď

s tolika růžemi?

Jářku, kam s tím?

Do synonym

nedorozumění.