Už se kácí v našem lese

Už se kácí v našem lese

(Jan Steinsdörfer – Michal Horáček)

Proč tahle Lída, ze všech Líd?

Proč zrovna ona ze všech dětí,

co každý pátek o půl třetí

jsme chodívaly do kin – snít?

O tom, že jednou sejdeme se

na Mysu dobré naděje…

Tím spíš mě horko poleje

teď, když se kácí v našem lese.

Ne, žádné breaking news. Proč taky,

když jako jindy krouží ptáci

a jezdí tramvaje a vlaky.

Jen v našem lese už se kácí.

Už se kácí, kácí, kácí.

A měla psa, a srandu z něj.

A dlouhej krk. A toho Járu,

co prodal budík do bazáru

a přinesl jí orchidej.

A já jsem jí tak záviděla

to štěstí, co jak světlo hvězd

jí sedávalo na pelest.

Jo, byla motýl. Já jen včela.

Ne, žádné breaking news. Proč taky,

když vzduchem klidně krouží ptáci.

Dál jezdí tramvaje a vlaky.

Jen v našem lese už se kácí.

Už se kácí, kácí, kácí.

Mám něco úspor, slušnej byt,

dvě dcery, muže, dobrou práci.

Snad pevný prsa zvolna ztrácím,

s tím ale klidně můžu žít.

Pak přišlo parte dneska ráno:

Po krátké, těžké nemoci

a nebylo jí pomoci…

Ach, co to je – mít vystaráno?

Ne, žádné breaking news. Proč taky,

když mladé vyvádějí ptáci

a s mlíkem jedou náklaďáky –

a přitom kolem nás se kácí.