Z deště pod okap

Z deště pod okap

(Andrej Šeban – Michal Horáček)

První byl ten podnikatel

z Vyšehradu.

Měl dva doly na švestkovou

marmeládu.

Tak to aspoň říkal, když mě

lákal do sklepa.

Jen se klepal. Já mu řekla

ať se neklepá.

Potom přišel smolař, co byl

věčně v kaši.

Miloval mě – a hned prohrál

v mariáši.

Vyhrál mě ten s čistým límcem,

ale špína chlap.

Moje cesta vedla vždycky

z deštû pod okap.

Lídr strany, jenž mě viděl

v podprsence

volal: „Stoupá tlak a klesaj

preference !“

Rytíř z hory Blaník trpěl

klaustrofóbií,

světák vrátný nocí,

která opíjí.

Poslední z nich vyhlásil pak

včera k ránu

okupační stávku na mém

otomanu.

Tak jsem vzala růž a kartáč,

zámek tiše klap‘ –

startovací výstřel k cestû

z deště pod okap.

Vy jste, pane, Švéd a těch tu

mnoho není.

Vzácnější je ale vaše

pochopení.

Já zas chápu ten váš povzdech:

„Volvo nebo Saab.

Jste moc milá. Já však nechci

z deště pod okap.“