Pater noster
Pater noster
(Lenka Nová – Michal Horáček)
Můj Bože, kolik je to let,
co nezašla jsem do kostela?
No, nepůjdu tam ani dnes,
vždyť prosit už jsem zapomněla.
Za chyby platila jsem draze
a za úspěchy ještě dráž.
A přesto neřekla jsem „Pomoz,
Pater noster, Otče náš.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
Otče náš, jenž jsi v prachu cest,
Otče náš, jenž jsi v srdci živých,
je toho víc, než můžu snést…“
Byl čas, kdy práce bylo míň.
A peněz? Peněz nikdy hodně.
A nekonečný byl jen déšť,
a pak to bláto od povodně.
Když ale dech mi zkrátí úzkost,
tak dám si sklenku na kuráž
a jdu a mlčím. Prostě… život,
Pater noster, Otče náš.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
Otče náš, jenž jsi v proudech řek,
Otče náš, jenž jsi v srdci živých,
na bolest sama hledám lék.
Ať zvládnu to a nebo ne,
tak znovu vyjde Slunce zrána
a já zas budu milovat
i doufat, že jsem milovaná.
Zas vzlétnou ptáci, vzklíčí sémě…,
vždyť Ty se o to postaráš.
Tvůj pravý kostel – to je Země.
Tam říkám „Díky, Otče náš“.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
Otče náš, jenž jsi žár i led,
Otče náš, jenž jsi v srdci živých,
děkuji denně za tvůj svět.
« ZPĚT