V úzkých

V úzkých

(Petr Hapka – Michal Horáček)

Nejzkoumavější z pohledů

ptá se mě ze zrcadla,

jestli se usmát dovedu

bleduli, která zvadla.

V koupelně, v baru, v pokoji…

těším se na ty schůzky.

Požehnán, kdo se nebojí

přiznat si, že je v úzkých.

Pokorně myslím na kila,

na vápenaté mozky…

Do kuchyně jsem koupila

tapetu s hradem Trosky.

Chytrá jak maršál po boji

zapínám výstřih blůzky.

Požehnán, kdo se nebojí

přiznat si, že je v úzkých.

Chodívala jsem tancovat,

teď si čtu knihy v tichu.

Co mě v nich baví? Nevím…Snad

příběhy svatých mnichů.

Takovej mnich i bláto jí,

dojde-li čaj a lusky.

Požehnán, kdo se nebojí

přiznat si, že je v úzkých.

Pracovní trh je nejistý,

jenomže já mám kliku.

Úchyly, vědce, turisty

zaujmu v panoptiku.

Předpokládám, že na mojí

ceduli bude rusky:

„Požehnán, kdo se nebojí

přiznat si, že je v úzkých.“

Nejzkoumavější z pohledů

ptá se mě ze zrcadla,

jestli se usmát dovedu

bleduli, která zvadla.

V koupelně, v baru, v pokoji…

těším se na ty schůzky.

Požehnán, kdo se nebojí

přiznat si, že je v úzkých.