Krev a šroubky

Krev a šroubky 

(Petr Hapka – Michal Horáček)

Tak už to bude tři sta let,

co na mou přílbu orel slét‘.

Co do ruky mi dali kopí

a místo šatů jen dva copy.

Jsem socha, která oči klopí…

z Akademie věd.

Hluboko dole tančí svět

svůj pomatený menuet.

Tanečník tanečníka střídá

a prosperitu svrab a bída

a vlastní jméno hlavní třída…

vždycky prý „naposled“.

Tři sta let ke mně stoupá z hloubky

     mumraj té zničující show.

     Co po ní zbývá ? Krev a šroubky.

     I ty pak ale zametou.

Přesto jsem znovu celá paf,

když hlavní roli přijme dav.

Školáci, starci, běhny, dámy

vyzvou své svaté : „Buďte s námi!“

Vzápětí zapálí jim chrámy

a padne spousta hlav.

A pak je všechno zpátky zas.

I hráči pokru řeknou „pass“

a kde se blýskávalo noži

milenka čeká na nároží…

Vyhojeny jsou rány Boží.

Jak se zdá, v pravý čas.

Tři sta let ke mně stoupá z hloubky

     mumraj té nekonečné show.

     Po každém čísle krev a šroubky

     ze scény pěkně zametou.

Proč tady trčím tolik let?

Kdo se vás prosil o nadhled??

Dali jste mi jen bolest šíje –

a běželi tam, kde se žije.

Já, ztělesněná Teorie,

mám chuť vám závidět.

Proč musím civět do té hloubky?

     Chci taky výstup v téhle show!

     Když nemám krev, tak berte šroubky.

     A ty ať jednou zametou.