Všechno jak má být

Všechno jak má být

(Ivan Hlas – Michal Horáček)

Schovávám na dně kořenáče

rozpustný smích a špetku pláče.

Až dojdou, půjdu do sekáče

zase je doplnit.

Ten smích i pláč jsou už jen zvuky,

vždyť kupuju je bez záruky.

Co byste chtěli – z druhé ruky?

Všechno je, jak má být.

K čemu je moře, plné soli?

Ve větru, v cestě mezi poli

číhá zas láska – a ta bolí.

Těžko dát na pocit.

Upřímný zájem blýská zlatě

z úsměvu hlavy na plakátě.

V takové chvíli napadá tě:

Všechno je, jak má být.

Jak poznat světce, a jak krysu,

kdo má recht, kdo je mimo mísu –

z barevných stránek časopisů

nechám se poučit.  

Opřená o hruď Šťastných Jimů,

říkávám Kristu nešťastnýmu:

Nemám tu horko, ani zimu!

Všechno je, jak má být.

Sem tam se někdo zbaví léků,

přeleze horu, zdolá řeku –

pak zastřelen je na útěku.

Proč nechutnal mu klid?

Přes týden práce v potu tváře.

V sobotu havaj samotáře.

V neděli křičím do polštáře:

Všechno je, jak má být!