Co se s námi stane?

(Arnaud Mathieu / Michal Horáček)

Pořád slyším vrány krákat.
Krátké dávky ostrých staccat:
Jednou ze střech, jindy z polí,
z kraje lesa… odkudkoli.
Hlasy plné rzi a soli,
roztrpčené, uondané,
každou chvíli zadrmolí:
Co se s námi asi stane?

Šedé nebe, známý plakát.
Nikdy nechtěl nikam lákat;
potvrzuje stav. Ten bolí,
jenže každý máme roli,
předem psané protokoly…
Po skle okna kapka kane,
ta si taky sotva zvolí,
co ji potká, co se stane.

Dneska, než se začlo smrákat,
viděla jsem rašit akát.
Jako člověk staré školy
podvolím se čemukoli.
Ale změně, která drolí
všechno, co je zaběhané?
Rozhodí mě, zraní, skolí…
Co se s námi teďka stane?

Z tmavé hlíny lezou stvoly.
První hlídky… Kristepane,
tuším vojsko pod chocholy.
Co se s námi asi stane?