Do stráně srdce usedá

(Hynek Koloničný / Michal Horáček)

Snopy si padly do náručí.
Odněkud hraje klarinet,
anebo mouchy slastně bzučí.
K obloze vděčně hlavu zved
hojíček. Sporýš. Hořikvět.
Útrobník, vachta, rezeda…
Vysoké zisky sčítá svět.
Do stráně srdce usedá.

Jen víry v tůních teskně skučí,
podobné houfu bledých tet
před výlohami firmy Gucci.
Jinak chce všechno k barvám spět:
nachovět, bělat, stříbrnět,
modrat jak ocel z Toleda,
vlní se pestrý, měkký pléd,
do stráně srdce usedá.

Červotoč usnul za obručí
sudu, v němž zraje cabernet.
Možná že přebral, ze sna mručí,
zatímco v Brně doktor věd
odsunul stranou drobnohled,
otevřel okno. Nevěda,
co vlastně říká, spustil hned:
„Do stráně srdce usedá.“

Kdekdo chce příběh vyprávět.
Vzmáhá se ptačí beseda…
Marně tě cesta vede vpřed.
Do stráně srdce usedá.