Maturitní ples

(Wendel Dreiseitl / Michal Horáček)

Já si to myslel: Prostě děs.
K tomu to děsný publikum!
Cogito, borci, ergo sum,
říkal už Aristotelés.
Myslel jsem správně, přesto kles
tam, kde se k aždej orosí.
Chyťte se čertů za šosy:
Začíná maturitní ples!

Škola mě dala na řetěz,
jebala kvůli bliznám blum,
cosinům, Mnatům, Vojenům.
Copak jsem přes ně neprolez
do čtvrtý Bé? Proč další stres
v šatech, co zdraví nenosí?
Co je to za hru, Ámosi?
Začíná maturitní ples!

Ředitel, jako velekněz
ujetý církve, pije rum.
Angličtinář řek rodičům:
„How do you do?“ A slyšel: „Yes!“
Viděl, že vidím jeho třes,
takže je jasný, koho si
povolá do svý Canossy.
Začíná maturitní ples…

O horko, který je tu dnes,
v březnu se nikdo neprosí.
Vraťte nám rampouch na nosy!
Začíná maturitní ples.