Nepolykejte andělíčky

(Josef Fojta / Michal Horáček)

Schází se kapka s kapkou. Skrytě.
V kolejích nočních tramvají,
v roklích i v lese na pažitě.
Mlčky se spolu líbají.
V každé z nich anděl. Potají
doufá, že z kapek budou říčky.
Až k vám přes práh vydají,
nepolykejte andělíčky.

Voda je hravá jako dítě.
Křížem se proudy splétají…
Sníh, který schází na úbytě,
rozumí hře a skrývá ji.
Proroci zatím ve stáji
vkládají sedla na oslíčky.
Vyjedou hlásat po kraji:
Nepolykejte andělíčky!

Zatímco doma obklopí tě
teplo, když sedíš při čaji,
venku se hvězdy slétly hbitě,
v loužích se prvně koupají.
Od Vysočiny k Dunaji
dosud je slyšet jenom sýčky.
Brzy však sněhy roztají…
Nepolykejte andělíčky.

Nečekej zvuky šalmají,
březen má slabost pro putičky.
Jen mokré mechy šeptají:
Spolykaly jsme andělíčky.