Posvítím ti do tmy básní

(Hynek Koloničný / Michal Horáček)

Les, plný stop a siločar,
je cítit srstí živočicha,
jenž nemá jméno ani tvar,
a přesto slyšitelně dýchá.
Je noc, už proto zůstaň zticha
a cigaretu radši zhasni.
Dřív než nás tíseň vyčenichá,
já posvítím ti do tmy básní.

Král mouřenín, král Baltazar,
tu zůstal. Vzkázal do Jericha,
že jeho sokol zaťal spár
do mraků, jejichž černá břicha
se trhají jak stará cícha.
Než obloha se znovu zjasní
a kůže noci vypelichá,
já posvítím ti do tmy básní.

Co za závojem chladných par
tak chrastí, klepe, ťuká, vzdychá?
Snad zdivočelý Ringo Starr,
snad muži krále Alaricha,
co vtrhli do Čech honit bycha.
Ty se však neboj, ale zasni.
Když leden nikam nepospíchá,
já posvítím ti do tmy básní.

I v zimě svět své karty míchá.
Hra trvá, tak ji nepropásni.
Pojď, obejdeme louže ticha
a vsadíme si na svit básní.