S díky Karlu Škrétovi

(Lucia Šoralová / Michal Horáček)

Mám vlhké, lesklé oči panny
a postříbřené podkovy,
jsem elegantně grošovaný
a neusínám hladový.
A proto říkám pánovi:
„Jsem na tom dobře, Martine.
Svět ale listopadoví,
tak mysleme i na jiné.“

Můj pán má meč a smělé plány,
tři doktoráty z Padovy,
plášť kožešinou lemovaný
a vlasy archandělovy.
„I já mám štěstí,“ odpoví.
„Jak přišlo, možná pomine.
Kdo tohle chápe, také ví,
že měl by myslet na jiné.“

Jde podél cesty urousaný
chlap, jehož kůže nachoví.
Meč blýskne. Stačí jen dvě rány.
A pán svůj aksamitový
plášť rozetne a se slovy
„Mně půlka stačí. Jak by ne,“
dá tomu nešťastníkovi.
Tak rytíř myslí na jiné.

Jsme v Praze díky Škrétovi.
Až na nás jednou spočine
váš pohled, mlčte. Ano, vy!
A pomyslete na jiné.