V nedohledné dálce cíl

(Lucia Šoralová / Michal Horáček)

Od kopyt létá mokrý jíl,
je pošmourno a změkla dráha.
Teď před překážkou nezaváhá
jen ten, kdo pevně uvěřil,
že ke skoku má spoustu sil.
Když neuvěří, předem padá.
Těch překážek je strašná řada
a v nedohledné dálce cíl.

Už dávno jsem to pochopil:
Kdo po Štěstěně lačně sahá,
ten často chytne svého vraha.
Tak na nejlepší z mnoha chvil
tu čekám – jako krokodýl.
A kůň to po mně taky žádá.
Ví, co je dostih: samá zrada
a v nedohledné dálce cíl.

Já o té chvíli léta snil,
dnes ale snění nepomáhá.
Co nepomůže, to jen zmáhá.
I touhu vyhrát jsem teď skryl
až do tunelů cév a žil.
Mám soustředěný pohled hada
a jediného kamaráda
a v nedohledné dálce cíl.

Ne, já bych za nic neměnil,
a ať se se mnou, kdo chce, hádá.
Jen život, který neuvadá,
má v nedohledné dálce cíl.