Za diktatury plískanic

(Lucia Šoralová / Michal Horáček)

Jak bych se nebál stínů v šeru?
Toho, kdo do nich drcne, sbalí.
Invaze mraků od severu
obklíčila i katedrály,
mosty a barrandovské skály…
Co bych měl říkat? Radši nic.
Člověk je menší nežli malý
za diktatury plískanic.

Nejhorší je to za večerů.
Kde jsou ti, co se ráno smáli?
Lépe než drápy buldozerů
mlhy je někam zahrabaly.
Možná že pod ty bílé valy,
které se vrší u silnic.
Mizí ti, co se málo báli
za diktatury plískanic.

Já nejsem z rodu hazardérů!
Určité věci se tu staly,
těžko je měnit – tak to beru.
Neptám se proč a jak a zdali.
Sedávám doma u kořaly,
ven půjdu nejdřív za měsíc.
Zaháním sny, jež se mi zdály
za diktatury plískanic.

Kdybyste se mě jednou ptali,
řeknu jen: Chytrost, a nic víc.
Jsem z těch, kdo kolaborovali
za diktatury plískanic.