Zem ze dna světa čerpá síly

(Milan Vyskočáni / Michal Horáček)

Tma černá je a sníh je bílý,
tak bílý, že až modrý je.
A všechno, všechno přikryje
jak plátno, které naškrobily
přísné a chudokrevné víly.
Tak přerývaně dýchá zem
pod nemocničním povlakem…
To ze dna světa čerpá síly.

A kam se všechny barvy skryly?
Do schránky na relikvie
v kostele Panny Marie?
Jak v bledé pleti tmavé žíly
jsou řeky, v nichž se utopily
i stíny ptáků pod nebem.
Tak vládne leden: všemu, všem.
Zem ze dna světa čerpá síly.

Kraj vrchy kruhem obstoupily.
Snad šeptají si: „Přežije?“
Led rybníků je hostie,
jež přijímá se v těžké chvíli.
I všechny zvuky ustoupily
a vítr, který stal se psem,
je marně větří pod sněhem.
Zem ze dna světa čerpá síly.

Ach, koho z nás by neznavily
ty české peripetie?
Co ví ten, kdo tu nežije…
Zem ze dna světa čerpá síly.