Pod plynárnou

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Ve zdejší čtvrti pod plynárnou
očekávání rychle stárnou.
A tomu, kdo nic nečeká
je líp se vyhnout zdaleka.
Já se však, věř mi, nevyhybám.
K mým nenapravitelným chybám
patří to, že mě nebolí
hledat Tě – ať jsi kdekoli.

Zástupy žen jdou tam a zpátky
a přecházejí křižovatky…
Která má Bože, která z nich
nějaké tahy ve tvářích?
Kdo pozná z vody kalných louží,
že ptáci ještě nebem krouží?
Kdo nevydal se a zápolí?
Jsi to Ty. Někde. Kdekoli.

Pudr a rtěnka místních značek
a obnošený utíkáček,
návaly raních tramvají…

Copak tě navždy utají?
Ve sklonu šíje nebo v hlase
snad něco náhle zablýská se
jak hvězda, spadla do polí.
A může to být kdykoli.

Dost často stojím na nároží.
Ani to nejběžnější zboží
nestojí asi o moc míň.
Až půjdeš kolem, jen se zmiň,
že ani tady, pod plynárnou,
očekávání nezestárnou.
Snad nám to osud dovolí.
I já jsem vlastně kdokoli.