Mámo

Mámo

(Lenka Nová, Josef Štěpánek – Michal Horáček)

Dnes ráno malý holub

se schoulil u mých dveří.

Jen tlukot srdce v peří

a proti němu svět.

Svět plný hbitých fretek

a všeho zubatého

a vůbec bůhví čeho.

Jak snadné je se chvět.

No, dala jsem mu vodu.

A potom, zas a znova,

jsem šeptala mu slova,

jimž nemoh rozumět.

A co když rozuměl mi?

Já maně vzpomněla si

na strašně dávné časy…

Na noci dětských let.

Mámo, mámo…

I já se bála zvuků.

Tmy, plné hromotluků

a vlasů ježibab.

Mámo, mámo…

tys otřela mi čelo

a to, co předtím hřmělo

se ztratilo jak šváb.

A dneska? Moje lásky

mi utekly jak koně.

Je hloupé plakat pro ně,

a marné bez nich žít.

Z mých princů dračích válek

jsou prostě dezertéři.

Jak mám těm příštím věřit,

že mě přidou zachránit?

Mámo, mámo…

Je tolik ostrých zvuků

a šklebů hromotluků

a klevet ježibab.

Mámo, mámo,

Kdo osuší mi čelo

a řekne: „To, co hřmělo,

je pryč, jak každej srab“?

A co když vlastně nejvíc

se bojím sama sebe?

Co když má ruka zebe

jak utopená myš?

Dál chodím s hlavou vzhůru

a make-up hodně skryje.

Jak zprudka srdce bije

ale jen ty uslyšíš.

Mámo, mámo…

Sny, které chodí k ránu

jak kočky po piánu

maj hodně z ježibab.

Mámo, mámo,

přijď osušit mi čelo.

A to, co předtím hřmělo

ať zaleze jak šváb.