Pater noster

Pater noster

(Lenka Nová – Michal Horáček)

Můj Bože, kolik je to let,

co nezašla jsem do kostela?

No, nepůjdu tam ani dnes,

vždyť prosit už jsem zapomněla.

Za chyby platila jsem draze

a za úspěchy ještě dráž.

A přesto neřekla jsem „Pomoz,

Pater noster, Otče náš.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,

Otče náš, jenž jsi v prachu cest,

Otče náš, jenž jsi v srdci živých,

je toho víc, než můžu snést…“

Byl čas, kdy práce bylo míň.

A peněz? Peněz nikdy hodně.

A nekonečný byl jen déšť,

a pak to bláto od povodně.

Když ale dech mi zkrátí úzkost,

tak dám si sklenku na kuráž

a jdu a mlčím. Prostě… život,

Pater noster, Otče náš.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,

Otče náš, jenž jsi v proudech řek,

Otče náš, jenž jsi v srdci živých,

na bolest sama hledám lék.

Ať zvládnu to a nebo ne,

tak znovu vyjde Slunce zrána

a já zas budu milovat

i doufat, že jsem milovaná.

Zas vzlétnou ptáci, vzklíčí sémě…,

vždyť Ty se o to postaráš.

Tvůj pravý kostel – to je Země.

Tam říkám „Díky, Otče náš“.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,

Otče náš, jenž jsi žár i led,

Otče náš, jenž jsi v srdci živých,

děkuji denně za tvůj svět.