Tenhle dopis, prosím, spal

Tenhle dopis, prosím, spal

(Lenka Nová, Josef Štěpánek – Michal Horáček)

Za deště, v mlze, na plovárně,

v divadle, v prachu u cesty,

v únoru, v září, ráno, večer,

byla jsem tam, kde byl jsi ty.

Zvláštní to bylo na Petříně

v bludišti plném zrcadel:

Moh jsi mě vidět stonásobně.

Stokrát moh, aspoň jednou měl.

Naposled, i když poprvé,

ve vlaku někam za Ural

ti píšu.

Přečti, zapomeň.

A tenhle dopis, prosím, spal.

Utratila jsem… prostě všechno

za parfém Jardin sur le Nile,

jenže tu vůni nejspíš vítr

odvál, anebo déšť ji smyl…

V nespočtu knih je zapsán příběh,

kterým se někdo opije.

V té tvojí jsem jen nečitelná,

vyrudlá marginálie.

Naposled, i když poprvé,

ve vlaku někam za Ural

ti píšu.

Přečti, zapomeň.

A tenhle dopis, prosím, spal.

Neznáš mě, zato po dvou letech

já znám tvou chůzi, znám tvůj dech.

Vím, kdy se zrychlí, kdy se zvolní

v úzkosti, v touze, v letmých snech.

Třeba sám nejsi, než má úzkost,

než moje touha, než můj sen.

Těžko říct. Ale mnohem těžší

bylo by zůstat další den.

Naposled, i když poprvé,

ve vlaku někam za Ural

ti píšu.

Přečti, zapomeň.

A tenhle dopis, prosím, spal.