Nakonec přijde začátek II

(Lucia Šoralová / Michal Horáček)

Pod tíhou šera den si klek,
za nocí vládne Andromeda.
Dá se s tím něco dělat? Nedá:
Starý rok půjde do kytek.
Brečel bys, ale k čemu brek?
Moudrý ví, co je symbol času:
had, jenž se kouše do ocasu.
Nakonec přijde začátek.

Podobná psu, jenž větří špek,
zaběhlá vločka vločku hledá.
Povstává závěj. Chladná, bledá…
Na hrobě roku náhrobek.
Předčasně však bys klobouk smek!
V každé tmě klíčí zrnka jasu.
Svět bere touha kolem pasu…
Nakonec přijde začátek.

Jak ke dnu sklenky hořký lék
do koutků očí zima sedá.
Pokorná, vlhká, modrošedá
cesta tě čeká u vrátek.
Projev jí za to mlčky vděk.
Byť vede snad až do Texasu,
vrací se. Drží s tebou basu.
Nakonec přijde začátek.

Ten, který stvořil vesmír, řek:
„Nenechám nikdy zemřít krásu.“
Naslouchej dobře tomu hlasu.
Nakonec přijde začátek.