Veselo k uzoufání

(František Černý, Karel Holas / Michal Horáček)

Nic mě tu neváže
nikdy mě nevázalo!
Snad jen ty vitráže
do kterých slunce pralo
v zchátralém kostele
kde stál? Už nevím ani.
Hnili tam andělé
veselí k uzoufání

Světla jak konfety
vířila na oltáři
Tak v domech piety
baví se proletáři
Zmizel meč rytíře
který šel proti sani
řekl’s mi:
K nevíře!
Veselo k uzoufání
ach, veselo
jo, veselo,
jo, veselo
k uzoufání

Veselí zoufalci
– jako my v oné době
Na úzkém kavalci
přitáhl jsi mě k sobě
Chudý a ospalý
toužil jsem zahnat spaní
tvé vlasy šimraly
veselo k uzoufání

Jenom dík pálence
nevzdali jsme se noci
Dva brouci ve sklence
nazí a černoocí
budoucnost věštil prach
lépe než čáry dlaní
Prach, co vál po Čechách
veselých k uzoufání
ach, veselých
tak veselých
jo, veselých
k uzoufání

Snad právě za nocí
vzmáhá se divná síla
kterou maj proroci
Všechno jsi pochopila
zbyla mi znaménka
prázdná skříň, stopy saní
okatá panenka
veselá k uzoufání

Zmizelas v náručí
lián a baobabů
tam vítr neskučí
a já se nedohrabu
Když drnčí tětiva
je to fakt, a ne zdání
Jsi tam, kde nebývá
veselo k uzoufání
ach, veselo,
tak veselo,
jo, veselo
k uzoufání

Nic mě tu neváže
až na ty úspěchy
Věčné jak vitráže
v kostele jménem Čechy
I ten muž bez meče
dál smlouvá se slzou saní
není tu člověče
veselo…?
oba: Ach, veselo
tak veselo,
jo veselo
k uzoufání