Až povezou mě na lafetě

(Jaro Filip / Michal Horáček)

Až povezou mě na lafetě
tažené šesti vraníky,
dej pozor – jinak ušlape tě
dav, co se loučí s klasiky.
Nečekám zrovna na díky
za svoji roli v tomhle světě;
byl jsem však něčím veliký
– tak povezou mě na lafetě.

Až povezou mě na té lafetě,
přijďte mi dát své adieu.
Kdo může, ať se napije
na moji roli v tomhle světě
a zapláče si při trumpetě.

Až povezou mě na lafetě,
z playbacku spustí operu
s árií o jediné větě:
„Byl mužem veleprůměru.“
Čtyřiapůlkrát nevěru,
náklonnost k levné cigaretě,
psa, kočku, kožky do sběru…
S tím povezou mě na lafetě.

Až povezou mě na té lafetě,
přijďte mi dát své adieu.
Kdo může, ať se napije
k árii o jediné větě
a zapláče si při trumpetě.

Až povezou mě na lafetě
špalírem dolů z Vinohrad,
za pravdu dejte mojí tetě,
že často lhal jsem, někdy krad.
A seriály měl jsem rád.
A taháky psal po manžetě.
A ke stáru měl více brad…
Tak povezou mě na lafetě.

Až povezou mě na lafetě
tažené těmi koníky
k poslední statistické metě,
nebuďte mými kritiky.
Jsem chlap, co začal od píky
a tam i zůstal – v zimě, v létě.
Omluvte i své viníky
až povezou mě na lafetě!