Nina Ricci

(Ivan Tásler / Michal Horáček)

Jaký tu kdysi byl
opojný puch!
Kdeco se skrývalo
pod hejny much,
kdeco však roznášel
klevetný vzduch…
Tehdá se tušilo,
co ví jen Bůh.

Snadno jsme luštili
hieroglyf,
vsáknutý do stolů
z rozlitých piv:
Kdo koho pomuchlal,
kdo po kom pliv’…
Jako to Jezule
hýčkal nás chlív.

Hýčkal nás chlív!
Kdo tě hýčká nyní?
Pod každou sukní
stejná Sabatini…
Z popelnic Lancome
a od Šumavy fičí
trvale sladká
Nina Ricci.

Na školní výročí
tuhle jsem šel.
V pasťáku zval to náš
vychovatel.
Z dlaní běh osudů
hádat jsem chtěl,
rýhy však vyhladil
tělový gel.

Hýčkal nás chlív…

Když slyším kázání
na téma „Kýč“,
něco mě poštívá:
Co děláš? Křič!
Pak mě však peppermint
šlehne jak bič…
Jo, šance sčuchnout se
jsou navždy pryč.

Hýčkal nás chlív…