Cupitají

(Andrej Šeban / Michal Horáček)

Ve tři ráno na pohovce
usilovně sčítám ovce.
Jdou přes lávku ze dvou kmenů,
až je sečtu, zapomenu.

Snad i na to, jak ten Ital
bůhvíco ti v koutě špital.
Teď jsi pryč a dech se tají,
tichem ovce cupitají.

Cupitají, cupitají, cupitají.

Cupitají bílé ovce.
Snad jen liftboy v Eiffelovce
vidí všechny lásky, které
Bůh nám dává, Bůh nám bere.

Ale já nic vidět nechci.
Beránci jak pára lehcí
do noty mi tiše hrají
kopýtky, jež cupitají.

Cupitají, cupitají, cupitají.

Ovce, ovce, samé ovce…
Vyvraždili Slavníkovce,
pec nám spadla, zhasly bary,
najednou se cítím starý.
Něco mi však říká: Hochu,
už to neřeš, ani trochu.
Zavři oči, ztrať se v kraji,
kterým ovce cupitají.

Cupitají.
Cupitají.
Cupitají….