Buď jméno boží pochváleno

Mám z dávných časů pohlednici.
A nebo nemám? Kam ji dal
skřet, který bydlí za lednicí
a krade všechno, oč jsem stál?
Byl na ní život jeden cval,
chuť višní a ty, Apoleno.
A nad tím nápis zvěstoval:
„Buď jméno Boží pochváleno.“

Chlap mého věku při Měsíci
ti ze dvou višní udělal
prý nejkrásnější náušnici.
A pod velkými sloupy skal
jsme tancovali. Dál a dál,
až na louku, kde uschlo seno.
Co datel na kmen vyťukal?
Buď jméno Boží pochváleno!

Kdy se to zvrtlo? Těžko říci.
Proč v mlze jsem se zamotal,
a dřív, než Maďar v kukuřici?
Tvé teplo někam vítr svál
a nastal jinší candrbál!
Teď leden sedá na rameno
jak zkřehlý havran. Kdo by psal
„Buď jméno Boží pochváleno“?

Jen ten, kdo jednou miloval.
Jsem vděčný, červencová ženo…
Co pán Bůh dal, to pán Bůh vzal.
Buď jméno Boží pochváleno.