Ten chlápek je mi neznámý

Štěstěna zjevně přála mi.
Viděl jsem Telč i Maledivy,
konvalinkami bílé nivy
i ghetta, černá mouchami…
Slyšel jsem kázat imámy,
přečetl dvacet tisíc knih.
O sobě ale řekl bych:
ten chlápek je mi neznámý.

Uvnitř jsem zarost touhami,
popínavými konjunktivy.
Chňapou jak ruce boha Šivy…
Člověka zblbnou, omámí:
To se pak culí na dámy
s úmyslem dostat každou z nich.
Přitom by chtěl žít jako mnich!
Ten chlápek je mi neznámý.

Burácí ve mně tsunami;
smýká mě. Rovná. Potom křiví…
Jen co se zlískám osmi pivy,
budu ten, co všem oznámí:
„Zlobíte Boha nad námi!
Není to žádnej hnidopich,
ale chlast vidí jako hřích…“
Ten chlápek je mi neznámý.

Smějete se mi, mon ami?
Nechte si ty svý invektivy!
Nevíme, kdo teď na vás civí –
Ten chlápek je mi neznámý.