Hlava kance
(Petr Hapka / Michal Horáček)
Mé sny jsou špína chlapi.
Maj‘ nemoci a drápy.
A přicházejí v kápích –
mě v něco proměnit.
Dnes byl jsem hlavou kance
nad krbem zazobance.
Ach, promarněné šance.
Kdo o vás chtěl by snít?
Mám ukrýt pod podušku
Nůž, nebo radši pušku?
A nebo nočním bůžkům
Dát oběšenou myš?
To mé sny nezažene.
Zas osloví mě: „Křene,
Své šance promarněné
Vem na hřbet jako kříž.“
A ráno? Co se změní ?
V zrcátku na holení
Své zuby na mě cení
Ta kančí hlava zas.
A mele známou znělku:
„Z těch ženských, k světu vcelku,
jsi moh’ mít za manželku
snad každou. Měl jsi čas.“
Sám piju ve své skrýši.
A zpod postele slyším
Své spokojené myši –
Já nechal jsem je žít.
Má stará hlava kance
Je prosta elegance.
A přesto mám své šance!
Ty půjdu promarnit.