Obchodníci s deštěm

(Jarda Svoboda / Michal Horáček)

Pan Tůma drží svoje slovo
pod příklopem na sýry
a pod hlavičkou firmy „Dobrák“
ochočené upíry.

Když na nebi se zlatě blýská
a Bůh si fotí anděly,
ten chlap vám řekne: „Nic než bouřka.
Takových jsme viděli…“

A přesto i on možná čeká
na dávno ohlášenej fór:
Prý k nám, jak do pustiny řeka,
obchodníci s deštěm
jednou přijdou z hor.

Obchodníci s deštěm,
obchodníci s deštěm,
obchodníci s deštěm
jednou přijdou z hor.

To paní Jánská lidem věří.
Na vše říká: „Jak by ne!“
Na cesty si ale bere
neprůstřelné kombiné.

Jak říká, nemá tu nic lehký.
Snad jen vlastní neteře…
A o velikých snech ať zpívaj?
radši někde v opeře.

I jí však jednou za čas svítá,
že v sobě pořád vede spor.
Napůl se bojí. Napůl vítá
obchodníky s deštěm,
kteří přijdou z hor.

Obchodníky s deštěm,
obchodníky s deštěm,
obchodníky s deštěm,
kteří přijdou z hor.

Jen bledá holka, zmrzlá na kost,
nad kterou město dělá kříž,
prý za důvěru dá ti jakost…
Proč ani jí to nevěříš?

Proč neuvěříš místním liškám,
když dávají ti dobrou noc ?
Asi máš pocit, že ta přání
jsou šifrou prosby o pomoc.

Nastavit slunci staré kůže.
Opustit zapšklou vlhkost nor…
Kdo ponoukne nás? Kdo to zmůže?
Obchodníci s deštěm,
jen co sejdou z hor.

Obchodníci s deštěm,
obchodníci s deštěm,
obchodníci s deštěm,
jen co sejdou z hor.

I tvoje srdce, moje lásko,
smutek sevřel do spáru.
Z křišťálové koule věštíš:
„Všechno bude při staru.“

Přesto jsi ta, co chodí k oknu
a z něho tajně vyhlíží.
Ach, koho? Asi sotva průvod
objektivních potíží.

Nevidíš, ale slyšíš vozy,
jež vezou expediční sbor…
Kéž provázejí dobří bozi
obchodníky s deštěm.
Kéž k nám trefí z hor.

Obchodníci s deštěm,
obchodníci s deštěm,
obchodníci s deštěm…
Kéž k nám trefí z hor!