S cizí ženou v cizím pokoji

(Petr Hapka / Michal Horáček)

S cizí ženou v cizím pokoji.
Zdá se, že tu pro mne končí jeden flám.
Na to, kde se začal marně vzpomínám.
Jsem jak vagón, když ho odpojí.

S cizí ženou v cizím pokoji.
Když jsem jednou tady, tak by nemělo
být tu jinak, nežli pěkně veselo.
Proč oba dva teda
chcem zívat až do oběda?
Jsme jak zašlí svatí v orloji.
Já s cizí ženou v cizím pokoji.

S cizí ženou v cizím pokoji.
Tam, kde starý fíkus tiše uvadá.
Ani on už není, co byl za mlada.
Takhle končí, kdo se spokojí
s péčí ženy v tomhle pokoji.
Kdo mě zná, ten řek’ by: To je k nevíře!
Budík, který tiká na dně talíře,
ten jakoby věřil
a nestranně měřil
kdo se bojí a kdo nebojí
když je s cizí ženou v cizím pokoji.

S cizí ženou v cizím pokoji.
Nějak nejsem ve své kůži, řekl bych.
Snad tu schází něha, snad tu schází hřích.
Nejspíš mi tu schází obojí.

S cizí ženou v cizím pokoji –
proč jsem předně vůbec, a proč v pyžamu.
Proč se dívám, jak jí zbytek salámu.
proč řeknu: Madam,
tak sbohem, já padám.
Vidím, že to za moc nestojí.
Sbohem cizí matko v cizím pokoji.

Proč ta žena v tomhle pokoji
mi však pořád tolik známá připadá.
Stejně jak ten pokoj, jak ta nálada.
Jako rána, co se nehojí.
S cizí ženou v cizím pokoji
už jsem dlouho nebyl, já to nějak splet‘.
Byl jsem tam, kde bydlím nejmíň dvacet let.
A to co mám v domě
je rozhodně pro mě.
Stejně jako chůze v postroji.
Jsem tu se svou ženou ve svém pokoji