Dámská jízda ulicí, barem a salonem Horáčkovi sluší

11.11.2008

Na desku Ohrožený druh pozval Michal Horáček, autor všech deseti textů, sedm zpěvaček. Výsledkem je defilé zajímavých hlasů.

Na albu Ohrožený druh Michal Horáček vlastně zaštítil jakousi dámskou jízdu Natálie Kocábové, Szidi Tóbias, Hany Robinson či Věry Nerušilové. Přizvané pánské hvězdy Matěj Ruppert či Richard Krajčo vystupují v pomocných partech jako vokální servis. Funguje to zdařile. Ohrožený druh je deska volně komponovaná jako příběh ženského osudu a zároveň představuje defilé zajímavých hlasů.

Horáčkův starý druh Petr Hapka zůstal přítomen jednou písní, typickou „hapkovkou“ V úzkých, která dobře zapadla do palety různorodých songů. Skladatel Jarda Svoboda zhudebnil titulní píseň, výpověď o mizejícím světě pravých mužů.

Ovšem co se týče působivosti melodií a aranžmá, nejlépe vychází převzatá hudba, v podstatě mezinárodní hity Paola Conteho (Jak se ten chlap na mě dívá) a Tanity Tikaram (Závoj tkaný touhami).

Je to asi logické, zvláště když Horáček sáhl po písních prověřených léty na světovém trhu. Navíc Conteho posílily hlasy Nadi Válové a Lenky Nové, jimž v roli takřka operního svůdníka neodolatelně sekunduje Matěj Ruppert. Skladba Závoj tkaný touhami má zase podmanivou, valivou melodii, již přizvaný aranžér Milan Kymlička rozkošatil.

„Škrábající“, zdrsnělý hlas Szidi Tobias zní v hypnotické skladbě jako její jadrné uzemnění. Horáčkův objev Hana Robinson zhudebnila tři texty. Jako skladatelka, která tíhne k jazzujícímu frázování, se však ukázala přesvědčivější než zpěvačka. Hana Robinson napsala možná nejchytlavější melodii k písni Bellissima.

Muzika s přídechem jazzu navozuje i se smyčci náladu salonu, v němž zalíbeně konverzuje Hana Robinson s Richardem Krajčem v roli decentního Casanovy. Půvabně melancholická scénka se odvíjí na formátu písně, jež má především neodolatelnou atmosféru.

Sourozenec desek s Hapkou

Co skladba, to plavba do jiného náladově hudebního světa: od šansonu Ivana Hlase Všechno je, jak má být přes juchavě lidovkovou, avšak vcelku průměrnou satiru Veselo k uzoufání od přizvaného Čechomoru nebo zadumanou maďarskou baladu Ésik az esö, crendesen Milana Vyskočániho a Szidi Tobias. Velkým přínosem alba je filmově symfonický rozmach skladatele Milana Kymličky, který aranžoval některé písně a jenž se vydání alba bohužel nedožil.

Mezi hlasy zajiskří Natálie Kocábová, jež dává písni Tramtárie potřebnou vokální nevycválanost. Bratislavská herečka a zpěvačka Szidi Tóbias, již Horáček přizval už na desku Strážce plamene, exceluje i na tomto albu. Stejně jako matadorka Věra Nerušilová, jež uzavírá titul skladbou Ohrožený druh.

Michal Horáček hodně věří Nadě Válové, která zpívá ve třech skladbách, i když posluchač si musí na její neprůbojný projev chvíli zvykat. Válová má v hlase zapsaný osud ženy, která prošla těžkými zkouškami. Ovšem zpěvačka nevykřikuje svou zkušenost do světa, tušíme ji ve smutných vrstvách hlasu.

Album Ohrožený druh je sourozencem desek, které dělali Hapka s Horáčkem, byť se muzikantsky více rozkročilo. Přitom zůstalo stylově starosvětské i šansonové jakoby podle školy H + H, které oponenti vytýkají salonní filozofování i přeexponované obrazy.

Michal Horáček má dramatický styl, který si obhájil a k němuž hudba mezi ulicí, barem a salonem patří. Tahle deska je dalším a vcelku vydařeným stupněm na Horáčkově sólové cestě k sevřenějším hudebním projektům.

MICHAL HORÁČEK – Ohrožený druh
Sony BMG, CD 43:21, cena 299 korun.
Hodnocení: 80 %

Vladimír Vlasák, idnes.cz