Horáček: Do tajů žen muž nahlédnout nemůže

13.11.2010

Plzeň – Dobrodružství s ne zcela jasným průběhem a koncem. Takové je podle skladatele Michala Horáčka koncertní provedení jeho projektu Ohrožený druh. V Plzni se představení uskuteční zítra od dvaceti hodin v Měšťanské besedě

Jak program vypadá?

V každém městě, do něhož zamíříme, je to jiné. Představení není inženýrsky vystavěné. Někdy sami nevíme, jak se bude vyvíjet. Je to spíše živá dílna. Základ tvoří album z roku 2008. Protagonistkami je sedm zpěvaček. A protože dámský klub není ten pravý život, vždy se objeví jako host nějaký muž. Většinou je to Franta Segrádo.

Od podzimu roku 2009 se uskutečnilo osmnáct koncertů napříč celou Českou republikou. Doznalo představení nějaké změny?

Vystupuje rozšířená kapela s pianistou a kapelníkem Ondřejem Brzobohatým. Změnila se také scéna. Další novinkou jsou pak ukázky z mého připravovaného projektu Český kalendář. Jeho náplní budou zhudebněné verše, které musí splňovat formu villonské balady. Současná verze koncertů je vlastně jakýsi most mezi tímto projektem a původním programem k desce Ohrožený druh.

Další inovací je i vaše účast přímo při představení. Jakou úlohu máte?

Jsem jakýmsi průvodcem. Například vysvětluji, co je to villonská balada. Přímo na jevišti pak divákům předvedeme, jak vzniká píseň a jakým způsobem se zhudebňuje text.

Na webových stránkách jste dal výzvu, že do Českého kalendáře se může zapojit kdokoli. Proč jste se proto rozhodl?

Myslím si, že v dnešní době se hodně slevuje z nároků. Je dobře, že dnes si může téměř každý založit kapelu, je ale třeba zachovávat určitou úroveň. Což se často nestává. A právě villonská balada je velmi složitý útvar, není jednoduché jej zhudebnit. Zároveň je těžké se prosadit pro lidi, kteří třeba mají talent, ale věnují se jinému povolání nebo nebydlí ve velkém městě. V tomto případě může zkusit něco vytvořit kdokoli. Nemusí se bát žádné ostudy. Protože, když to nebude dobré, zůstane to mezi námi. Pokud se to ale povede, může se ocitnout na albu jako autor vedle takových jmen jako je Petr Hapka.

V anotaci k Ohroženému druhu se píše, že zpěvačky dávají prostřednictvím písní a jejich interpretace nahlédnout do tajů ženské duše. Vám se to podařilo?

Rozhodně si netroufám tvrdit, že bych dokázal nahlédnout do ženské duše. To snad ani pro muže není dosažitelné. Ženy vždy zůstávají tajemné. A musím říci zaplaťpánbůh. Ale písničky z alba se dotýkají ženských témat a dámy, které je zpívají, jim dávají svůj výklad.

V příštím roce se naposledy odehraje představení Kudykam. Jaké na ně máte ohlasy?

Kudykam skončí v lednu. Vznikne ale DVD, kde bude představení zachyceno. Odezva je skvělá. Pořád máme vyprodáno. Stala se z toho kultovní záležitost. Někteří lidé sem chodí opakovaně. Například na chatu lidé diskutují o tom, kteří alternující herci jsou lepší.

Jaký máte vztah k Plzni?

Myslím si, že je to významné regionální centrum s hlubokou historickou tradicí. Narodila se tu spousta významných osobností. Musím přiznat, že v městech, jako je právě Plzeň nebo třeba Zlín, jsem raději než v Praze. Ta je trochu uzívaná. Jinde jsou lidé poněkud otevřenější a připraveni sdílet s vámi představení. Doufám, že se to v Plzni podaří.

Ladislav Vaindl, denik.cz, 13.11.2010