Kudykam je lyrikál – muzikál postavený především na textech Michala Horáčka a v menší míře i na hudbě Petra Hapky. Album s písněmi z Kudykama vyšlo na konci roku 2009. Zatímco nyní chystá Michal Horáček speciální bonus, celé album s různými verzemi jedné jediné písně Tante cose da veder’, my se v recenzi vracíme k původnímu soundtracku. Diskuse je otevřena pro vaše názory: nejen na Kudykama, ale i na tvorbu Michala Horáčka.
V porotě jednoho folkového festivalu jsem nedávno vyslechl dialog kolegů-spoluporotců o tom, jak je hudba Petra Hapky nepůvodní. Jak Levandulová připomíná Cohenovo Hallelujah, jak jeho jiné melodie mají blízko k francouzským šansonům. Netřeba s tím polemizovat, v populární hudbě se ani nelze neopakovat. Pravda je, že Hapkovy melodie jsou nosné a zpěvné a přestože jsou až na výjimky pomalé, nezapřou hitový potenciál. Lyrikál Kudykam je však projektem především textaře Michala Horáčka a jej z napodobování (vědomého či nevědomého) nařknout nelze. Naše populární hudba totiž nemá druhého textaře s takovou erudicí a slovní zásobou, formálně ovládajícího finesy českého jazyka. Horáčkovy texty jsou propracované do posledních detailů a je zajímavé, jak důvěryhodně znějí v podání mužů i žen, zpěváků známých i teprve objevených.
Ambiciózní jevištní útvar Kudykam byl logickým a docela šťastným vyústěním Horáčkovy snahy vyvést dosud pouze studiové nahrávky před živé publikum. Stejnojmenné album, které obsahuje většinu písní z divadelní hry, je nutně pouze odleskem celého muzikálu. Přesto i toto CD má smysl a i při jeho pouhém poslechu si znovu můžeme uvědomit, jaká je síla Horáčkových textů.
Ze 13 písní zveřejněných na CD Kudykam (jedna je zde natočena ve dvou verzích) tři vyšly už na starších albech dua Hapka & Horáček: V penziónu svět, Smích z vedlejšího pokoje a Rozeznávám. Na CD se už objevil také text Štvanice, ovšem s hudbou Mariána Čekovského. Zatímco původně tyto čtyři písně zpívali Michael Kocáb, respektive Richard Müller, tentokrát je interpretují méně známí Jan Maxián, Karel Dobrý, Jan Sklenář a – jediný výraznější hlas – František Segrado. To je důležité: namísto na první poslech rozeznatelného Kocábova „nakřáplého“ vokálu nebo roztomile „lámané“ Müllerovy češtiny slyšíme na albu Kudykam dokonalou, ale sterilní výslovnost zpěváků, které stěží napodruhé bezpečně rozeznáme. S tím souvisí i druhá změna. Zatímco původní verze byly v tom nejlepším slova smyslu šansonové, nové aranže Ondřeje Brzobohatého písně posunuly směrem k popu – uhlazenému, dokonalému, syntetickému. A na tom nic nezmění ani to, že se ve studiu sešli vynikající instrumentalisté typu kontrabasistů Tomáše Lišky a Roberta Balzara. Na Horáčkových textech oceňuji jejich šansonový rozměr: náznak děje v kombinaci s textovou vytříbeností a s následnou „trochu ušpiněnou“ interpretací. Jestliže zde Karel Gott svým kantilénovým přednesem naprosto dokonale přezpívá závěrečnou Tante cose da veder’, nemohu se rozhodnout, zda jde o kvalitní pop, nebo o parodii.
Nelze však celé album – po formální stránce výborné – házet do jednoho pytle. Toho, co mi u většiny zde prezentovaných muzikálových pěvců schází, má František Segrado plné hrdlo. Rozeznávám v jeho podání je důvěryhodné, ne pouze zazpívané či přednesené, ale prožité. Velmi pěkní jsou také Havrani na sněhu v podání Ondřeje Rumla, a to opět díky méně dokonalému, jakoby nachlazenému hlasu. Horáčkovy texty rozhodně sluší i vyprávějícímu Richardu Krajčovi nebo měkce vyslovující Lucii Šoralové. Smích z vedlejšího pokoje (Jan Sklenář), V penziónu svět (Jan Maxián) nebo Štvanice (Karel Dobrý) už bohužel srovnání s originály nesnesou, jakkoli jde i zde o úpravy vkusné.
Orchestrace Ondřeje Brzobohatého je samozřejmě přizpůsobena pódiové prezentaci. Větší důraz je kladen na orchestrální doprovod, byť často nasamplovaný (ovšem baví mě sledovat, jak se některé skladby rozjíždějí od klavírního doprovodu po mohutnou gradaci). Zpěváci se snaží dokonale artikulovat, klást důraz na každou slabiku, poslední tóny veršů a slok doplňují melodické ozdoby (Smích z vedlejšího pokoje). I proto je Kudykam (i když ještě větší roli hrají Horáčkovy texty) jedním z nejlepších českých CD s muzikálovou hudbou. Jedná se o jedno z nejvkusnějších alb českého středního proudu za posledních několik let. To však nic nemění na tom, že komornější šansonová podoba a méně dokonalý přednes sluší Horáčkovým textům ještě o malinko víc.
Rok vydání: 2009
Vydavatel: Sony Music Entertainment Czech Republic
Žánr: pop/šansony
Celkový čas: 56:55
M. Tesař, hudba.proglas.cz, 23.09.2010
« ZPĚT