01.10.2009
„Deset hodnot, v něž bychom měli věřit“ napsal v dnešním díle České vize textař, podnikatel, publicista a antropolog Michal Horáček.
1) Víra v to, že morální relativismus (marxismus: „morálka je třídní“) přináší katastrofální následky. Dobro i zlo, pravda i lež, jsou ideje absolutní; je nám dáno mezi nimi rozeznávat. A rozeznáváme-li je, musíme dobro a pravdu také aktivně podporovat v boji se zlem a se lží – a to bez výmluv a úhybných manévrů, kterým příliš často říkáme „pragmatismus“.
2) Víra ve smysluplnost práce na pochopení a prohloubení české účasti na evropském projektu. Usilovnou kultivaci vlastního národního dědictví stále obohacovat tím nejlepším, co nám euroatlantická kulturní tradice nabízí.
3) Víra v koncept vyváženého rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ty je třeba na politické scéně strážit a soustavně naplňovat.
4) Víra v hodnotu a důstojnost jednotlivce a ochrana jeho integrity proti přílišné moci institucí, zejména státních.
5) Víra v hospodárnost, a to jak ve sféře veřejných financí, tak v oblasti životního prostředí. Odmítnutí života na úkor budoucnosti.
6) Víra v to, že umění a věda nejsou „nadstavbou“; respektujme je jako zásadní pro smysluplnou existenci společenství i každého jednotlivce.
7) Víra v to, že naším největším bohatstvím a naší budoucností jsou naše děti. Dávejme jim více ze svého času a vštěpujme jim úctu ve vzdělání. Jděme v tom příkladem – vzdělávání se musí být celoživotním projektem každého z nás.
8) Víra v to, že svobodná vůle se pojí s odpovědností. Že každý čin má následky, že svoboda jednotlivce je možná pouze tam, kde nenarušuje svobodu jiných a že pro svobodu každého z nás z toho plynou omezení, která nelze porušit beztrestně.
9) Víra v to, že Česká republika je naším společným projektem. Nehledat po bolševickém způsobu vnitřního nepřítele; názory můžeme a musíme mít různé, ale jejich zastávání musí být uznáváno jako příspěvek k rozpravě, jejímž jediným cílem je zlepšování podmínek bohatšího a smysluplnějšího života.
10) Víra v to, že život se neodehrává pouze v přítomnosti, ale že jeho součástí je i minulost a budoucnost. Příčetný člověk minulost a budoucnost ke svému životu „přičítá“; právě proto je příčetný. Proto odmítněme to, co se jeví jako krátkodobě výhodné, je-li to v rozporu s hodnotami vlastními delší časové perspektivě.
Michal Horáček pro idnes.cz
« ZPĚT