21.10.2009
Dnes má ve Státní opeře Praha premiéru dlouho očekávaný lyrikál Michala Horáčka a Petra Hapky „Kudykam“. Recenzi Vám samozřejmě ještě přinést nemůžeme, ale připravili jsme si pro vás netradiční „procházku“ po vydané nahrávce písní k představení.
Michal Horáček při prezentaci svého lyrikálu „Kudykam“ rozehrál s potencionálním divákem velice sympatickou hru, na jaře dal čtenářům k dispozici kompletní libreto, abychom si mohli nejdříve příběh složit sami v hlavě (vlastně je to docela zajímavý pocit, když jdete poprvé do divadla a už víte, jak příběh skončí). Pár dní před premiérou se objevila i nahrávka třinácti z dvaceti písní, většina je nová, některé už patří doslova do „zlatého fondu“ dvojice Hapka – Horáček. I CD má však svoje ale, které je součástí hry. Jednotlivé položky jsou v jiném pořadí, než v libretu (přehrávač se dá přeprogramovat) a občas si nějaký interpret vyzkouší i jinou roli, než ztvárňuje v představení, někdo se naopak na jevišti neobjeví. Zkrátka se jen hledala ta nejlepší verze.
Tracklist je následující:
V PENZIÓNU SVĚT (Jan Maxián)
Velmi silný začátek alba a příběhu zároveň, kdy se hlavní hrdina příběhu Martin rozhoduje, jak vlastně se svým životem, zatím omezeným na pár jistot, vlastně naloží. Skvěle se pracuje s gradací (a to i v hlase Jana Maxiána), k najazzlému úvodu se brzy přidá sekce smyčců a závěr má až rockovou příchuť.
HLADINY (Karel Dobrý)
V této písni se poprvé objevuje Kudykam v podání Karla Dobrého. Představí se s nesmírnou porcí energie. Skladba je mnohovrstevná a velice jí osvěžují africké prvky (trochu evokující „Lvího krále“).
SVATÍ PODÉL CEST (Lenka Nová)
S třetí položkou na tracklistu přichází chvilka uvolnění, sentimentu, navíc poprvé dostává prostor ženská hrdinka Martina. Na prvních pár poslechů píseň zní trochu monotónně, musí se do ní proniknout. Na jevišti ale určitě fungovat bude.
ROZEZNÁVÁM (František Segrado)
Zasněná milostná píseň, důvěrně známá už z dřívějška z podání Richarda Müllera, hodně lidí tedy bude rádo srovnávat, dle mého názoru to půjde poměrně těžko, už jen proto, že podání Františka Segrado má více šansonový nádech, zatímco originál je spíše příjemnou baladou.
ŠTVANICE (Karel Dobrý)
Chtělo by to zase trochu napětí, nemyslíte? Opět nesmírně silná, naléhavá skladba o honbě na nepohodlné jedince (jedno z vážných témat díla) a Karel Dobrý ji přednese tak sugestivně, že začnete přehodnocovat oblíbený pojem „herecké zpívání“.
HAVRANI NA SNĚHU (Ondřej Ruml)
Tato nesmírně příjemná, až roztomile vtíravá romantická písnička sice zatím není oficiálním singlem, ale díky on-line prostoru a akcím pro novináře už je dostatečně známá a to hned v několika podáních (všechny verze byly nesmírně vyrovnané, zde snad nešlo sáhnout vedle).
ČLOVĚK JE RODEM TANEČNÍK (Csongor Kassai)
Malá beat-box-stepařská temperamentní hříčka recitovaná titulním hrdinou působí v rámci desky na první dojem sice jako milé intermezzo, lze se ale obávat, že jak bude narůstat počet poslechů, tím spíše ji budete chtít přeskočit, možná už jen kvůli následující položce. Ale lze chápat záměr,dát prostor všem třem Kudykamům.
SMÍCH Z VEDLEJŠÍHO POKOJE (Jan Sklenář)
Tomu se, panečku, říká dramaturgický tah, doprostřed alba nenápadně umístit jeho vrchol, nedá se popisovat, musí se slyšet. Skladbu už možná někteří znají z populárního alba „Citová investice“. Fascinující orchestrální aranž navodí mrazení v zádech, Jan Sklenář zase geniálně vystřídá všechny polohy od strachu po beznaděj. Skutečně strhujících pět a půl minuty.
MŮJ BOŽE, TO JE KRÁSNÝ DEN (Vojtěch Dyk + Lucia Šoralová)
Hladivý, cituplný a hlavně civilní duet Martina s Martinou.
PTÁKOVINY (Ondřej Brzobohatý, Vojtěch Dyk, Jan Maxián, Ondřej Ruml)
Další rozverná převážně a-capella hříčka, v jejímž úvodu můžete snad mít pocit, že v ní snad hostuje Bobby McFerrin. No, tomu tak sice není, ale pobavíte se dobře, páni si natáčení jistě užili.
TOLIK BĚSŮ, TOLIK VÍL (Lucia Šoralová)
Skladba připomíná „Svaté podél cest“, je ale na poslech o něco příjemnější, možná díky optimističtějšímu vyznění.
PŘIŠLO MI TO VHOD (Jana Lota + Richard Krajčo)
Oficiální rádiový singl – jak to tak bývá, někdo si jej oblíbil, jinému je po chuti méně. Autorovi článku, jelikož prakticky rádio neposlouchá, se ještě nestačila ohrát a bere ji jako příjemnou písničku zamilovaných, která si na nic nehraje. A to přece není málo, ty pocity v ní obsažené jsou poměrně přesné. Navíc má k dispozici působivou ambientní náladu.
TANTE COSE DA VEDER (Vojtěch Dyk + Karel Gott jako bonus)
Album uzavírají dvě naprosto odlišná podání závěrečné písně. Vojtěch Dyk si vystačil prakticky jen z klavírem a ač je to zpěvák mladý, roli nesmrtelného poutníka a rádce mu věříte od první do poslední sekundy. Karel Gott dostal k dispozici orchestrální aranže a text pojímá spíše jako svou zpověď. I proto z ní nevyznívá finální poselství tak silně, jako z verze komorní. Jelikož má ale Gottova verze kratší, „rádiovou“ stopáž, možná z ní bude další singl.
Snad je pro vás procházka dostatečně návodná, snad jen malý dodatek k vnějšku CD: Papírový obal skrývá booklet s texty. Ten je nevyjímatelný, což je docela zajímavý nápad, alespoň se vám s ním nic nestane.
Ondřej Doubrava, musical.cz
« ZPĚT