25.12.2009
Kudykam je divadelní projekt hraný ve Státní opeře. Autorem libreta o 2009 (dvoutisících devíti verších) je Michal Horáček a hudbu k písním napsal Petr Hapka. Jedná se o souhrnné dílo jejich pětadvacetileté spolupráce. Některé písně jsou z jejich staršího repertoáru např. písně: V penziónu svět, Smích z vedlejšího pokoje, Individualita, Strážce plamene nebo Štvanice. Původně byly nazpívány Petrem Hapkou, Michalem Kocábem, Richardem Mullerem a dalšími. Píseň Štvanice podle mě získala úplně jinou atmosféru než měla v původním podání Richarda Müllera. Kudykam má ale také zbrusu nové písně např. Hladiny, Svatí podél cest, Tolik Běsů, tolik víl nebo Tante cose da veder, kterou na CD Kudykam nazpíval i Karel Gott.
Mohlo by se zdát, že se jedná o muzikál, ale není to pravda. Jedná se o formu, kterou Horáček nazval lyrikálem. Nejdříve totiž bylo napsáno libreto, a to bylo následně zhudebněno. Děj se odehrává v kulisách Michaely Hořejší, která také navrhla kostýmy. O instrumentální nastudování se postaral Ondřej Brzobohatý. V režii Dodo Gombára hlavní roli Kudykama nastudovali Vojtěch Dyk, Karel Dobrý a Csondor Kassai (čondor kasaj). V roli Martina můžete vidět Marka Holého, Ondřeje Rumla nebo Jana Maxiána. Martinu ztvárnily Petra Hřebíčková, Hana Holišová, Jana Stryková nebo Lucia Šoralová.
Příběh začíná v suterénním pokoji Martina, který váhá nad tím, jestli má zůstat v pokoji – jistotě, kde ale není spokojen, nebo se má odvážit do neznáma – neví Kudy kam. Na scéně se objevuje Kudykam se svou družinou ptáků Šumichrástů. Stává se Martinovým průvodcem Penziónem Svět. Kudykam zavede Martina nejprve za věštkyní a jejími pomocnicemi Mňaudámičkami. Ale zde se Martin nedovídá nic o své budoucnosti, ale jen heslo Penziónu Svět. To zní: Definitivně možná. Potkává zde Štamgasta, který také opustil svůj pokoj, ale jak se ukáže později, vydal se úplně jinou cestou než Martin. Na své pouti se setkává s Martinou – ženou, která uklízí v Penziónu Svět. Martina je velmi zvláštní postava – je to v podstatě nepochopená žena. Všichni jí opovrhují, nikdo si jí nevšímá. A ona je přitom velmi chytrá, dokonce zná filozofii Immanuela Kanta. I Martin ji zpočátku ignoruje, ale později do ní zamiluje. Když se dostane do přízemí, potkává tu svého strýce – svůj velký životní vzor. Jenže strýc už miluje jen peníze, slávu a kýč. Martin chce pokračovat dál v cestě, strýc ho však přemlouvá, aby zůstal s ním, že nic víc už nepotřebuje. Ale Martin se nedá zadržet. Před svým odchodem pozve ještě strýce do hospody. Tady se opět setkávají se Štamgastem, který se mezitím stal součástí Davu. Už nepřemýšlí jako samostatná osobnost, ale dělá jen to, co chce dav. Dav se rozhodne zabít Martinu – jen tak, prostě už se jim nelíbí. Martin se tomu snaží zabránit. Dojde k rvačce. Martin skončí těžce zraněn. Dav vylekán policejní sirénou se rozprchne. Následuje velmi dojemná scéna, kdy Martina sedí nad zraněným Martinem a zpívá píseň Svatí podél cest. Po té na scénu přichází Kudykam se Šumichrásty. Loučí se s Martinem, už nejsou potřeba. Martin našel své místo v životě. Společně s Martinou pokračují v putování Penziónem Svět.
Představení mě okouzlilo, byla jsem z něj přímo nadšená. Velmi zajímavé byly 3D animace, které se jinde v ČR na divadelních scénách nepoužívají. Myslím, že Kudykam je jedna z her, které donutí člověka zamyslet se nad svým životem. Málokoho nechá chladným. I když je představení dlouhé tři hodiny a veršované, myslím, že nudit se nebudete. Nevšední zážitek z představení ještě potrhuje krásné prostředí Státní opery.
Sabina Hauserová, proglas.cz
« ZPĚT