Recenze proč mít rád H+H

CD Strážce plamene

Od roku 1987, kdy připravili Haně Hegerové desku Potměšilý host, nastolili Petr Hapka a Michal Horáček cosi jako vlastní styl. Oba pánové přicházejí s již pátou várkou písňových příběhů. Ten jejich styl by se dal nazvat „Hapka a Horáček uvádějí“, stal se téměř institucí a potkává se v něm šanson s popem.

Malé skvosty

 Jak jinak nazvat písně, ze kterých vystupují texty spolu s hlasy pěveckých individualit a jež také nabízejí vážná témata v oparu nevážných žánrů? „A k nohám sochy otce vlasti si přisedají holubi a blázen v plášti naruby snad pod tím pláštěm kosti chrastí,“ zpívá Hana Hegerová v písni Kdo by se díval nazpátek, která zní na albu Strážce plamene.
Není divu, že Hapka s Horáčkem nechávají natočit ke každému songu videoklip. Horáčkovo vidění je obrazné i dramatické a Hapkova hudba mu jde naproti, ať text vypráví příběh nebo maluje symbolickou scénu ve skladbě První noc v novém bytě: „Tehdy jsem zaslech? píseň z úst smrti na orloji: Všechno vás rozděluje! Jen láska možná spojí.“
Není divu, že skladba se zalíbila Jaromíru Nohavicovi, který ji uhrančivě zazpíval společně se slovenskou zpěvačkou Janou Kirschner. Zdánlivě jednoduchý text je přirozený a plyne jako běžná mluva, jak to má Nohavica rád. I zasněná hudba rámuje náladu, která je spíš melancholická v duchu slov: „Buďto se rozdělíme, nebo nás něco spojí.“
Různé podoby lásky, ba i andělé procházejí písněmi. Těm spíš prospívá, když mají zřetelnější, možná civilnější dějovou linku. Skladba Na hotelu v Olomouci, další skvost alba, vypráví o lásce, která potřebuje změnu. Navíc je tato píseň skvěle vypointovaná, vždyť zpočátku se zdá, že skřípavý hlas Szidi Tóbias přináší zpověď lehké ženy, nikoli věrné manželky. Naříkající balkánské trubky k tomu přidávají pouliční jadrnost.
Ve firmě H + H krotnou i takoví hlasoví raubíři, jako je Daniel Landa, jenž se takřka lyricky rozezpíval ve znamenité písni Otevřete okno, aby duše mohla ven. Přizvukuje mu hlas Báry Basikové v roli anděla. I své sugestivní Díkůvzdání Landa přednesl – takřka podle textu – „hlasem tichým jako svítiplyn“.

Bolest, nadhled, magie

Strážce plamene je snad nejvyrovnanější deska Petra Hapky a Michala Horáčka. I v tom, že do sebe v písních pouští pocity bolesti a nadhledu, nebo v tom, jak tvůrci míchají lásku s magickými či osudovými tématy. Živočišnější, přímočařejší skladby se střídají s vrstevnatými písněmi, jež si člověk potřebuje chvíli zažít. Vedle zemitého šansonu Nemůžeš usnout III, jejž ze sebe hořce a odhodlaně chrlí Petr Hapka, zní čirá, jemná skladba Sněžná sova. Éterický hlas Jany Kirschner i nebesky zpěvná kytara Michala Pavlíčka v ní vytvářejí dojem křišťálové zimní krajiny. Bluesový, lehce kavárenský song Hlava kance v podání Františka Segráda vyvažuje další chrámově vokální píseň Vidoucí, ale neviděná, které se chopila výtečně česky zpívající a na albu nejčastěji zastoupená Jana Kirschner.
Ve spojení s čistě sejmutou hudbou, ve které lze slyšet každý nástroj, se posluchač dostává spíš v čase nazpátek, ale tak to má asi být. Jistý noblesní tradicionalismus k písním Petra Hapky a Michala Horáčka patří, stejně jako dvouřadové obleky. Ostatně bude zajímavé sledovat, které songy nepropadnou sítem času. Album Strážce plamene jich nabízí velkou porci.

Celkový dojem 80%.

Hity Hapky a Horáčka:
1987 Levandulová (Hana Hegerová)
1987 Denim blue (Hana Hegerová)
1988 Štěstí je krásná věc (Richard Müller)
1988 S cizí ženou v cizím pokoji (Michael Kocáb)
1988 Rozeznávám (Richard Müller)
1988 Buřty, pivo, nenávist (Petr Hapka)
1988 Šaškové počmáraní (Bolek Polívka)
1997 Dívám se, dívám (Lucie Bílá a Petr Hapka)
1997 Smích z vedlejšího pokoje (Michael Kocáb)
1998 Bude mi lehká zem (Jana Kirschner a Petr Hapka)
2001 Kocour se schoulil na tvůj klín (Petr Hapka)
2001 Píšu vám, pane, v rozpacích (Hana Hegerová)
2006 První noc v novém bytě (Jana Kirschner a Jaromír Nohavica)

Strážce plamene je nejvyrovnanější deska Petra Hapky a Michala Horáčka.

Vladimír Vlasák, MF DNES, listopad 2006