Zlatý slavík Gott nahrával píseň pro Horáčkův Kudykam

31.03.2009

„Už chodím světem tolik let, a přesto dál se divím síle,“ zpívá Karel Gott za režijním sklem malého studia v pražských Nuslích. „… jež nutí včely dělat med a sněhy barví sněhobíle.“ Je pátek, ulice venku vibruje odpoledním rytmem, ale do studia nic z toho nedoléhá.

„Slovo síla bych vzal fortelněji, s obdivem a respektem,“ přeje si textař Michal Horáček, který Gotta pozval do divadelního projektu Kudykam. Zazpívá si v něm závěrečnou píseň Tante Cose Da Veder, kterou právě ve studiu společně vylepšují.

Za režijním pultem stojí i Ondřej Brzobohatý, který má na starosti hudební produkci a jenž vznáší ke zpěvákově výkonu další připomínky. Gott je přijímá a pasáž zpívá znovu a znovu. Sako si pověsil v režii na židli a nasadil si brýle, aby mohl lépe sledovat text. Ze studia však vykazuje dokumentaristu. Potřebuje se absolutně soustředit.

„To je ono, výrazově je to skvělé,“ vyskakují Horáček i Brzobohatý skoro současně. „Počkejte, počkejte, mohu ještě nabídnout tuhle možnost,“ říká Gott, který stále není úplně spokojen. A nazpívá další variantu. „To je dobré, líbí se mi důraz na slovo síle,“ hodnotí Horáček. „Ale tam jsem to jakoby trochu odflákl,“ míní Gott.

A očekává i připomínky. Hra na legendu, které projde všechno, hlavně když nějak standardně zazpívá, se tady nekoná. „Ještě jednou to nazpívám,“ navrhuje Gott. „Kdyby tam zůstala chyba, musel bych na ni pořád myslet, stále by se mi to vracelo,“ říká zpěvák. To už sedí na pohovce v režijní místnosti a potichu si přezpívává další pasáž. Nahrávání postupuje dál až k náročnému, vygradovanému závěru „ach tante cose da veder“. S italskou větou se píseň zvedá takřka k opernímu rozmachu.

Dárek k narozeninám

„Ne, dneska to tam nedám,“ pochybuje zpěvák po několika pokusech. „Co furt věší hlavu, ten Gott,“ hecuje ho Horáček. „Nemůžu to rozkašlat, celý to má takovej švajr,“ namítá zpěvák na účet svého hlasu, ale když si náročnou pasáž zkusí nanečisto, Horáček s Brzobohatým se po sobě koukají. Takhle by to brali. A nakonec to tam „spadlo“, jak říkají zúčastnění. Gott vychází ze studia a sedne si na křeslo zvukaře, kde má nejlepší poslech.

Nechá si píseň přehrát a pozorně sleduje každé slovo Horáčkova textu. A nabízí se k dalším opravám, kdyby bylo třeba. I v této zarputilosti lze nalézt odpověď na otázku, proč vydržel na scéně padesát let.

Horáček s Brzobohatým tuhle nahrávku berou. Podařilo se jim zpěváka nasměrovat do světa Hapkovy hudby a Horáčkových textů. „Je to krásný výlet do jiné sféry,“ říká Gott, když opouští malé studio.

Nahrávku písně Tante Cose Da Veder dostane zpěvák od Horáčka letos k sedmdesátinám. Ostatně, jak připomíná Brzobohatý, píseň má v rytmu přesně sedmdesát úderů za minutu. Na scéně pražské Státní opery ji pak bude zpívat Jaromír Nohavica nebo Vojtěch Dyk.

Gottova verze Tante Cose Da Veder se potom možná objeví na albu, jež vyjde letos na podzim ještě před divadelní premiérou Kudykamu, jenž je postaven na Horáčkově veršovaném příběhu a devatenácti písních dvojice H + H.

A ještě jednu píseň mají oba pánové v zásobě. Jmenuje se Když tudy vezli Gagarina a má to být prý duet Hapky s Gottem. „My mu ji teprve nabídneme,“ říká Michal Horáček.

Vladimír Vlasák, idnes.cz